Bob Geldof jakožto další fascinace a mýtus mého raného dětství, který se ve slabých chvilkách uvědomování si končícího nečekaného a prchavého štěstí objevuje v mé hlavě, aby mě přesvědčil, že se mám radovat z přítomného okamžiku.





Ve skutečnosti jsou to určitě chodící extrakty výdobytků 20. století - černý roláky, egocentrismus, zženštilost a mini synťáky (nebo co to dělá ten kluk vpravo?), ale jsou tak krásní, že jim všechno odpustím!




A pouštějte si v nekonečné smyčce 1:35 "solo!"
haha

seržova škola hip hopu

Ahoj kamarádi,
únor pomalu začíná. Měsíc, který má v normálním případě co nejdřív skončit. V divném nostalgickém seržově rozpoložení nesmí nikdy skončit, protože po něm následuje březen a pak už jen divná černá díra.
Ale v tomhle případě je mi to všechno docela jedno. Přichází hip hop, aby nasytil mou zvrhlejší část duše, která se dokonce i bojí bát budoucnosti.

melancholická serža

Možná nemám světu co povědět, ale moje egocentrická touha být vyslyšena nezná slitování.

1.



Docela dobrý song pro osamělé holčíčí potloukání, aspoň do té doby, než se ten text stane skutečností. Zatím se budeme radovat a vznášet!

2.

Už od dětství jsem trpěl chorobnou přecitlivělostí a moje fantazie rychle všechno proměňovala ve vzpomínku, dokonce až překotně: někdy stačil jeden den, rozdíl několika hodin, obyčejná změna místa, aby se všední příhoda, jejíž lyrickou hodnotu jsem, dokud jsem s ní žil, necítil, najednou ověnčila zářivou ozvěnou, jakou se korunují pouze vzpomínky, které dlouhá léta zrály v mocném ustalovači zapomnění...

(Danilo Kiš)

Aneb serža již teď žije ve vzpomínkách na neopakovatelnost těchto časů.

3.

EMBED. COPY. PASTE.

Protože jediná věc, jež mě může vytáhnout z blogové letargie, je nový film Wese Andersona. Mise splněna.